Free the nipple!

15. června 2015 v 22:14 | Nico |  Nico

Jak to tak vypadá, články vycházejí jednou za měsíc. A hrozně mě to štve.
Ono to není tak, že bych neměla vůbec čas, spíš že když mám čas, tak nemám náladu a když čas nemám, nebo nemám po ruce notebook, tak bych psala. Bez nálady se psát jednoduše nedá. Pokud jste taky bloger, nebo něco podobného, tak mě jistě chápete. Jen mi vrtá hlavou, jestli je psaní opravdu můj koníček. Když to má totiž někdo jako koníček, věnuje se tomu několikrát do týdne a baví ho to téměř pořád.
Taky můj styl psaní není nic moc. Mám ve třídě spolužáka, který píše úplně luxusně, jen ho to nebaví. Ale myslím si, že kdyby ho to bavilo, mohl by být klidně spisovatel. Strašně mu to závidím a pak se i stydím za ty svoje slohovky, nebo články.

No a dnes bych vám chtěla přednést svůj názor na jednu věc, kterou nedokážu definovat jedním slovem. Nebo možná můžu? Snad se tomu dá říkat feminismus.
Stále častěji se totiž setkávám s něčím, co mě zvlášť v dnešní době dost udivuje.
Nejvíc jsem o tom začala přemýšlet, asi když jsem byla s Elzou (bývalou spoluadminkou a mojí kamarádkou) venku. Bylo fakt děsné vedro a my šly dva kilometry od ní k nám. Měly jsme půjčený kamarádův longboard, a tak jsme se na něm střídaly a jely po vedleší silnici, kde skoro nikdo nejezdí. Elza si jela předemnou a mně bylo už vážně vedro, ještě když jsem měla batoh s věcmi. No a tak jsem protstě řekla, že na to seru a sundám si tričko. Komu to vadí? Nikdo tu není a je to to samé, jako kdybych měla plavky. To co mi Elza řekla mě dost zarazilo. "Nedělej ze sebe děvku a oblíkni se."
A tady to asi začalo nejvíc. Už párkrát se mi stalo, že jsem se o téhle věci dohadovala s kamarádkami.
Hele lidi. Proč bych sakra nemohla chodit v podprsence, když je to stejné jako plavky??
Zakrývá to stejná místa, vypadá to skoro stejně a přiznejme si, že dneska se plavky vyrábějí na stejném principu jako podprsenky. (Vycpávky, kostice a kolikrát vycpávky navíc! Je celkem problém sehnat plavky, které bych nemusela pořád ždímat, plavalo se v nich pohodlně a moje prsa v nich nevypadala 2x větší.) Nevidím v tom rozdíl, tak proč hned děvka?
A druhá věc. Proč kluci mohou chodit bez trička a holky ne? Kluci mají taky prsa jen vypadají trochu jinak.
Je to věc, kterou podporuje například taky Miley Cyrus, protože i ona je zastánkyně toho, že ženy a muži jsou si rovní. Proč by tedy ženy nemohly ukazovat stejně jako muži? Protože si někdo vymyslel, že se to nehodí?
Jedno moc super děvče, které můžete znát třeba z Ask.fm pod jménem Květinka, píchá piercigy. Mezi její práce patří třeba propíchnuté bradavky a tím se pak chlubí na instagramu. (Třeba kvůli reklamě a tak..) No a ty fotky jsou nahlašovány zřejmě velmi zakomplexovanými lidmi a následně pak smazány. Teď mi vysvětlete kde je problém? Vy snad bradavky nemáte? To vám dělá takový problém je vidět?
Když se vyfotí kluk bez trička (a jsou mu tam vidět bradavky) na instagram, všechno je ok. Jakmile to ale udělá holka, je hned děvka, kurva a kdo ví co ještě. Její fotky jsou pak smazány, nebo je deaktivovaný instagram.
Tohle nechápu.
Možná to zní divně od patnáctileté holky, ale takhle to vidím já. Teď mě ale opravdu zajímá váš názor, takže mi prosím do komentářů napište, co si o tom všem myslíte. Měly by podle vás ženy mít právo ukazovat stejně jako muži? Nebo je to pro vás absolutně nepřípustné?
Já doufám že se vám článek líbil a někdy se na můj blog zase vrátíte.

Nico
 

Blondýna!

27. dubna 2015 v 12:32 | Nico |  Nico diary
Ahoj všichni!
Stalo se něco velkého.
Něco co nikdo nečekal.
Něco, co jsem nečekala že mi máma dovolí.
Jsem blonďatá!
Ano, možná je to prkotina, ale pro mě to byla velká změna. Nejdřív jsem se hozně bála a zároveň těšila. Když se mi to začalo odbarvovat a viděla jsem že mi to žloutne, začala jsem se hrozně smát. Vypadalo to vážně vtipně.
Vzhledem k tomu, že přírodně mám tmavě hnědé vlasy, šlo to pomalu. Nejdříve jsem je měla oranžovo žluté a na koncích světlounce hnědé. Hrůza! Po druhém barvení, které jsem absolvovala pár dní na to, taky žádná sláva. Napotřetí jsem si to už barvila sama bez pomoci mamky. No a nedopadlo to nejhůř, ale taky ne skvěle. Pořád to bylo dost žlutý.
Ale! Já je totiž původně vůbec nechtěla blond, spíš šedá-bílá (viz. fotka). No a proto jsem si koupila Silver shampoo od L'Oréal. No a díky němu zmizely oranžové odstíny. Jenomže... U hlavy jsem to měla opravdu hodně blond a tak se stalo že to tam mám takové bílo-fialové. Mno, úplná hrůza to není, ale teď chci nechat vlásky odpočinout, takže v nejbližší době to barvit neplánuju. Asi teprv až budu mít opravdu hodně odrosty.
Jinak.. Jako blondýna se cítím skvěle, dokonce se mi zdá že mi to sluší víc. Momentálně neplánuji že bych šla zase na tmavo, ale říkala jsem si že bych mohla na léto nahodit nějakou duhu nebo jen třeba modrou nebo růžovou. Uvidíme podle financí, času a nálady, protože nevím na co budu mít zrovna chuť.
Co se týče kvality vlasů po barvení: Není to žádná hrůza. Sice jsou sušší a hrubší ale to se dá napravit maskami a balzámy.
Balzám byl dokonce i u zesvětlovače, který jsem použila a mám po něm skvěle hebké vlásky. Ale snad si teď někdy pořídím něco na barvené vlasy abych je znovu zregenerovala. /Pokud s tímhle máte nějakou zkušenost, pište do komentářů./



Eh, ty selfie nejsou nic moc no. /:D/ Ale jiné momentálně nemám. Instagram/Tumblr
A jaký je váš názor na tuhle změnu? Co vy a barvení vlasů? Pište do komentářů! :)

Vaše Nico.

Tajemství a faleš

26. března 2015 v 18:21 | Nico |  Nico
Hodně lidí si myslí že mě zná. Myslí si že jsem lehko prokouknutelná a že každý zná moje tajemství. Věci které lidé kolem považují za moje tajemství pro mě nejsou má tajemství. Není to tak že bych byla nějak otevřená, spíš mám věci o kterých nemluvím a které neví vůbec nikdo. A ani nikdo neví že mám nějaké tajemství, takže tím to asi bude.
Vtipné na tom je, že ti kteří si myslí že mě znají, tak o mě nevědí ani ty nejzákladnější věci. Neví moje oblíbené jídlo, knížku nebo seriál a neví co mě baví.
A nebo to bude tím že je to nezajímá a starají se o mě jen když mě chtějí pomlouvat, nebo se jim na mě něco nelíbí a tak roznášejí drby.
Jsou ale lidé, kterým se dokážu zcela otevřít. Kterým tak věřím, že jim dokážu prozradit i tu nejtajnější věc, kterou třeba nikdo netuší. Takových lidí je málo a stejně to vždy nakonec dopadne tak že mě zradí.

Zajímalo by mě proč jsou lidé tak falešní. Nebudu uvádět nějaké příklady, protože tu nechci mluvit o konkrétních lidech z mého okolí. Ale jsou tu všude. Setkávám se s nimi denně. Hrají si na moje přátelé, obímají mě a usmívají se. Potom, když už tam nejsem tak o mě říkají nejrůznější hnusárny nebo mě podrazí. A teď nevím co je horší. Jestli když to, že člověk kterému věříte vás pomlouvá, nebo když on vám nevěří a dělá věci proti vám.
Za tento i milulý rok jsem odhalila tolik falešných lidí, že se to nedá ani na rukou spočítat. A nejhorší je že jsme byli (možná, teď už si nejsem jistá ničím) hodně dobří přátelé.
Štve mě to, protože kolikrát vidím jak se falešně chovají holky (hlavně holky!) mezi sebou a takhle zrazují někoho kdo si to naprosto nezaslouží. Je vidět jak toumu dotyčnému závidí, pomlouvají ho a za pár minut ho zase neskutečně milují.
A tak k čemu jim to je? Já si nemyslím že jsem nějak falešná (teda doufám) a tak nevím jak ti lidé přemýšlí. Dělá jim to dobře? Tak když někoho nemám ráda tak se s ním nebavím, ne?
Je to běh na dlouhou trať a tihle lidé tu byli a budou.
Tak vás všechny prosím... buďte upřímní a nebuďte blbí.

S láskou

Nico
 


Lidi, pište komenty!

17. března 2015 v 20:30 | Nico |  Nico
Ahoj!
Dneska to nebude nějak extra vážný článek, ani nic podobného.
Chtěla bych jen mluvit k vám, mým imaginárním čtenářům a ke všem co na můj blog narazili poprvé.
Víte co většinu blogerů (teda myslím) žene a motivuje k psaní článků? Ano, jste to právě vy, čtenáři.
Možná teď budu radši mluvit (psát) chvíli za sebe, protože si nejsem úplně jistá jak to mají ostatní. Ale já když napíšu článek a mám z něj dobrý pocit, tak čekám nějakou odezvu. Nějaký ten komentář už třeba s pouhým 'dobrý' nebo něco podobného. O to víc by mě potěšilo, kdyby jste se sami k danému tématu vyjádřili svým názorem a nebo se se mnou klidně hádali, pokud se vám můj názor nelíbí. Tak nějak mě to ihned povzbudí a řeknu si 'Jo tak se jim to líbí, budu psát víc'. Ale když pod svými články nenecházím zádné komentáře a ani to blbé hodnocení článku, tak trochu to pro mě strácí smysl. Ne že by mě nebavilo psát, ale psát si sama pro sebe už taky za nějaký čas omrzí.
Takže nějaká ta komunikace s ostatními je taky potřeba, už pro můj dobrý pocit a pro mou větší aktivitu na blogu.
Doufám že chápete jak to myslím a snad se mnou nějaký bloger soucítí.

Vaše Nico

Update aneb kecání o knihách

26. února 2015 v 21:55 | Nico |  Nico
(Tumblr.com)

Mám spisovatelský blok. (Nejvíc na myšleně jsem se označila za spisovatele.) Horší ale je, že ho mám po většinu času. Vůbec nevím o čem psát a když mě konečně napadne téma tak po pár řádkách už ani nevím co psát a nenacházím slova.
Ale zase jsem začala číst. Ne že bych nečetla, spíš jsem neměla vůbec náladu ani chuť. Přečetla jsem Divergenci, Rezistenci a mám rozečtenou Alianci. Jsem někde za půlkou, ale vůbec mě to nebaví. Nějak to z mého pohledu stratilo šťávu a já se celkem nutím do toho abych to dočetla. Ale dost mě zajímá jak to dopadne, takže snad to do konce týdne stihnu.
Potom jsem, i když s počátečním provinilím pocitem, přečetla Papírová města od Johna Greena. Abych to vysvětlila. Vždycky jsem tvrdila, teda od doby co se J. G. stal tak populární, že nebudu jak každá druká náctiletá pí*a co právě začla číst (jeho knihy) a dělá ze sebe největšího čtenáře. Teda nemyslím že jsem teprv teď začala číst. Tak nějak se mi zdá že tu melu kraviny.
Prostě, čte to každý, každý to miluje a v mojí logice to znamená: Je to píčovina, nečti to, všichni jsou jak trapný ovce. Mimochodem mě dostává jak všichni nejdřív že knížky jsou nuda a najednou je hrozně milují. /:D/ (Tady jsem si neodpustila ani toho smajlíka)
No, ale koupila jsem si tu knížku a trochu jsem se styděla. Začala jsem to číst a celkem mě to bavilo. Bylo to vtipné, napínavé a celkem inspirující. Ale na konci jsem byla trochu naštvaná protože Margo se chovala jako kráva. Popravdě řečeno mě od té doby napadají dost šílené nápady jako útěk z domova, nebo se prostě jen tak sebrat a jet se třeba projít do Prahy, nafotit pár fotek a nikomu to neříct. Uvidím jak bude o prázdninách čas, teď je toho bohužel hodně.
Potom jsem tak nějak protočila oči, popadla peněženku a došla si koupit Hledaní Aljašky. Jsem asi na straně 120 a musím říct, že i když je to místy vtipné, tak nechápu co na tom všichi tak vidí. Přijde mi to jako kdyby to bylo skoro to samé jako Města a navíc nuda. Nejvíc se mi na tom asi líbí ten obal (u paper backu!). Jako je to občas sranda třeba když se Lara pokoušela Milesovi vyouřit a nevěděli jak (pardón za spoiler) a pak šli za Aljaškou aby jim poradila. To jsem se dost smála. Ale jinak je to takové.. suché.
Víc vám zatím o knihách nepovím, to teprve až je dočtu. Jsem totiž zase njaká zpomalená a to jsem si jich nakoupila do zásoby dost.
Snažím se teď připravovat na přijímačky. Nikdy mi moc nedělala problém matika a v češtině jsem plavala, ale najedou se to úplně obrátilo.

Třeba když jsem se koukala co bude v části testu z češtiny tak mi to přijde hrozně lehké a i když si zkoušíme ve škole nějaké zkušební testy, tak je to brnkačka. Ale jak se kouknu na matiku tak jsem ztracená. Takže teď musím hodně trénovat, protože se hlásím na gympl a musí se mi to povést!
Snad se teď zase pustím do blogování. Pokud by jste chtěli abych napsala něco na vámi zvolené téma, neváhejte napsat do komentářů. Ráda vaše prosby vyslyším.


Vaše Nico

Proč se zamilováváme do špatných lidí?

22. ledna 2015 v 21:25 | Nico |  Nico
(Tumblr.com)

Určitě hodně z nás zná ten věk okolo čtrnácti let, kdy se zamilováváme. Někdo třeba ne. Někoho třeba opačné pohlaví z té sexuální stránky nezajímá, neříkám že je to špatně. Ale myslím že jsou tu i ty dívky (jako třeba i já) které se zamilovávají tak snadno. Když to vezmu ze svého pohledu tak ve svých čtrnácti letech mám pocit že každého miluju. Ale asi to nemyslím to vážně. Ještě tak před rokem jsem se zakoukala do jednoho kluka a nějaký čas mi to vydrželo. Teď jsem bohužel jak utržená ze řetězu a vyznávám lásku každému hezkému klukovi co se kolem mě nachomýtne.
Takže to vypadá tak že sedím ve třídě, povídám si s kamarádkami a najednou uvidím mého spolužáka. Je celkem hezký a tak o něm začnu básnit jak je úplně nejkrásnější a tak dál, však to znáte. Holky jen protočí oči. Potom jdu na záchod a cestou kolem třídy jedné mé kamarádky uvidím jejího spolužáka ze třídy. Ten se mi taky líbí a tak začnu dělat oči na něj. Mé kamarádky si nad tím jen pokroutí hlavou. Potom během dne si vzpomenu že se mi vlastně líbí ještě jeden starší kluk o kterém se mi vlastně zrovna psát nechce. /:D/ Věřte mi, nechtěli byste být mými kamarády.
No a tak to je, den co den se znovu a znovu 'zamilovávám' do kluků okolo mě. A celkem by mě zajímalo, jestli je to normální.
Vlastně to ani není láska. Je to něco jako chvilkové okouzlení-pobláznění. Nevím jak to přesně nazvat.
Ale taky se stává že mám někoho opravdu ráda. Vlastně to poznám tak že na něj pořád myslím, kdykoliv ho vidím rozbuší se mi srdce a zadrhávám se ve chvílích, kdy s ním mám mluvit. Každá maličkost mi ho připomíná. Neustále se usmívám jako idiot a netoužím po nikom jiném.
Problém je ten že se asi zamilovávám špatně. Většinou se totiž zblázním do kluka, který už nějakou holku chce. A s těmi je to těžké.. A nebo je to kluk který je na jednu stranu úžasný, milý a hodný, ale zase je dělá přesný opak toho, co bych od kluka vyžadovala (kdo četl můj článek o sXe pochopí). No a navíc mě ten kluk nikdy nechce.
Tak proč se zamilováváme do špatných lidí? Co nás na nich tak přitahuje?
Jaký jste vy typ? Jste jako já nebo úplný opak? :)

xxNico

Být jako...

10. ledna 2015 v 17:53 | Nico |  Nico
Dnešní článek pojmu trochu jinak než jsem původně zamýšlela. Nechci tu psát jak chci být lepší člověk než jsem byla minulý rok, ale absolutně netuším jak se to celé vyvine.
Určitě už jste slyšeli tolikrát větu "V novém roce se změním". A nic. Ano, jsou lidé kteří se třeba pokusí o změnu, kteří na sobě zapracují, ale většina o tom jen mluví. Jednou z věcí kterou nepobírám, proč musí být nový rok, aby se lidé měnili k lepšímu. Copak to nejde říct jen tak ze dne na den "Měla bych začít cvičit" "Měla bych se chovat lépe ke svému okolí" "Měla bych se víc učit". Já si tohle říkám den co den po celý rok a nemyslím si že to, že je zase o rok víc, to změní.
Dnes jsem si ale položila jednu otázku. Jaká bych vlastně chtěla být?
Je to jen moje volba jakým člověkem v životě budu. Můžu být milá, pomáhat lidem a stát se usměvavám sluníčkem. Můžu být protivná, nemít kamarády a stranit se veřejnosti. Můžu být jaká chci. A jaká bych chtěla být?
Tady se opět ukázalo jaký jsem blzen do knih a filmů. Protože mi automaticky naskočilo hned několik věcí.
Chtěla bych být odhodlaná jako Katniss...
Katniss, i přes svoje deprese, došla až do cíle. Podařilo se jí dokončit svůj plán a i když jsem jí občas nenáviděla, obdivuju jí.
Chtěla bych být chytrá jako Hermiona...
Opravdu neznám chytřejší a inteligentnější dívku než je právě ona. Je jednou z mých nejoblíbenějších postav s Harryho Pottera.
Chtěla bych být statečná jako Tris...
Zbavit se svého strachu.. No, zatím se snažím. /:D/
Chtěla bych být laskavá jako Peeta...
Je to Peeta, moje oblíbená postava z Hunger Games. Nikdy nebyl doopravdy zlí a vždy byl obětavý.
Chtěla bych být věrná jako Finnick...
Každý kdo zná Finnův příběh, chápe to. Tak neskutečně mě rozbrečel jeho konec...
Na všech těchto vlastnostech musím zapracovat. Nikdy nebudu dokonalá, to vlastně nikdo, ale budu se snažit být lepším člověkem.
Tak hezký rok 2015. 💗
Nico

Proč jsem Straight Edge

21. prosince 2014 v 23:11 | Nico |  Nico
Ahoj všichni!
Dnešní článek je o tom proč jsem vlastně Straight Edge. Možná by to chtělo vysvětlení o co vlastně jde, protože se obávám že tu bude pár jedinců kteří to neví.

(symbolem Straight Edge je písmeno X)

Podzimní depky

5. prosince 2014 v 21:23 | Nico |  Nico
Ahoj všichni!
Dneska pro vás mám takový článek.. Uhm, teda původně to byl sloh do školy. (který jsem mimochodem dneska odevzdala) Ale řekla jsem si že takhle to sfouknu dohromady. /:D/ Vím že jsem dlouho nic nenapsala a je to třeba proto, že mám teď nějaké osobní problémy, u mámy není net a když jsem teď nastěhovaná u táty tak mám zaracha na noťas. (Prosím, neberte to tak, že jsem u táty kvůli netu.)
K slohovce/článku, říkejte tomu jak chcete.. Hrozně tam kecám. Píšu vám to proto, protože zrovna svým čtenářům nechci lhát a nepotřebuju se na svém blogu přetvařovat. Něco je pravda ale hodně věcí jsem si vymyslela protože jsem tam nechtěla psát o mých opravdových pocitech a tak jsem si trošičku vymýšlela. Třeba to že nemám depky je blbost a to že nevím proč jsem šťastná je taky blbost páč jsem se zamilovala. Ale to nemusí moje učitelka vědět ne?
Úplně šťastná taky nejsem, spíš jsem citově narušená. Takže si užijte můj neprofesionální článek.



Romantika

8. listopadu 2014 v 10:29 | Nico |  Nico

Tak nějak mě napadlo, co to ta romantika vlasně je? A jakou má v dnešní době hodnotu?
Hodně jsem o tom přemýšlela. Je sice pravda, že jsem žádnou romantiku nezažila (kromě toho že si v pokoji občas zapalím svíčky a poslouchám hudbu xd), ale to mi nebrání abych o tom nepřemýšlela.
Romantika mě dost odrazuje. Asi proto že dnes už je to všechno tak kýčovité a něco jako večeře při svíčkách, zpívání pod oknem nebo třeba cestička z lístků růží bůh ví kam, mi příde spíš vtipné, než romantické.
Ani takové sladké řečičky jaké mívají zamilované páry mě nějak nelákají a vlastně absolutně nechápu co je na tom baví.
Bavila jsem se o tom s kamarády. Moje otázky zněla: Co si představíš pod pojmem romantika?
Většina mi odpověděla přesně to co jsem očekávala. Růže, svíčky, západ slunce.. Prohoba lidi! To už jste vyčerpali veškerou svou fantazii, nebo jste jen líní vymyslet pro svůj protějšek něco originálního co by ho opravdu potěšilo?
Naštěstí jsem nebyla jedniná s tímto názorem a tak mě mile překvapil jeden můj kamarád (dalo by se říct O.o).
"Dneska už romantika není to co byla páč už je to kýč. Nevim, nikdo nemá nic jinýho než to co bylo, štvě mě to.."
Jsem tak ráda že někdo má podobný názor jako já. Je to možná důvod proč mě ta romantika tak odrazuje a nestojím o ní.
Romanticky se dá pojmout spoustu věcí a bylo by super kdyby lidi začali trochu přemýšlet a vymysleli si něco alespoň trochu originálnějšího a ne tak kýčovitého.
A jak si ty představuješ romantiku? Napiš mi do komentářů.
Nico


Kam dál