I don't feel anything...

22. září 2014 v 21:57 | Nico |  Nico diary
Poslední dobou nevím ani jak se cítm. Prostě takové prázdno je ve mě a nedokážu rozeznat svoje pocity. Když už se ale nějaký pocit dostaví, jediný který ventyluju je štěstí. Smutek, samotu, bolest.. tu všechnu potlačím. S tím štěstím je to jiné protože když jsem potlačovala i to, stávalo se mi že na mě občas přišly nekontrolovatelné výbuchy smíchu a to pro nic. Většinou ještě v té nejmíň vhodné situaci. Vrátíme se ale k prvnímu bodu.
Nevím jak se cítím právě teď. Teda něco tam je ale je to jako bych byla smutná a šťastná dohromady. Už ani skoro nebrečím. Vždycky si řeknu že velký holky nebrečej a tak jdu radši dělat něco jiného, nebo se z toho prostě vypíšu do mého 'Secret Diary'.
Je to jako když vám prášky otupí smysly, tady mi něco otupuje emoce. Ale žádný přášky neberu by the way.
Další věc je citové pouto s lidmi. Samozřejmě že miluju svou rodiu, tam je to bez řečí. Horší je to ale s ostatními lidmi. Jen málo lidí mám opravdu ráda a považuji je za svoje přátelé. Mezi ně patří například Ell. (teď doufám že jí nebude vadit když se o ní rozepíšu) Ona je jiná než ostatní lidé v mém okolí. Víc mě chápe a příde mi že alespoň trošku žijeme v podobném světě. Sdílíme podobné názory které se od těch ostatních dost liší. Má fantazii a to je dost důležité, třeba u blogování. Nevím totiž kde bych jinde našla nějakou blogovou společnici, protože nevím o nikom koho by třeba bavilo psát. Má ráda knížky což je u mě další plus, protože vysoce opovrhuji lidmi kteří pokládají čtení za ztrátu času. S Ell se zasmějeme a nenudím se s ní. (Mám tě moc ráda!)
Je ale spousta lidí (nebudu jmenovat) se kterými jsem si mysela že jsou to moji přátelé, že se na ně můžu spolehnout a že tu pro mě budou. Ale za posledních pár týdnů (měsíců) jsem zjistila že ti lidé jsou tak odlišní, že si s nimi nemám co říct a kdyby jsme se začali bavit o nějakém vážnějším tématu tak by naše názory byly tak rozdílné, že bychom se pohádali. (Už se taky stalo.) Ve většině případech se s těmi lidmi nedá bavit. A nebo že pro ně asi nic neznamenám když se mi nikdy neozvou a ani se nazajímají jak se mám.
A tady se přesouváme k tomu, že k takovým lidem se moje citová pouta potrhala já k ním buď cítím odpor nebo prostě nic. Ze začátku mě to teda zamrzí ale pak BUM a nic.
Dneska to asi ukončím, už jsem se tu nakecala dost.. :)

Ahoj!
Nico
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama