Podzimní depky

5. prosince 2014 v 21:23 | Nico |  Nico
Ahoj všichni!
Dneska pro vás mám takový článek.. Uhm, teda původně to byl sloh do školy. (který jsem mimochodem dneska odevzdala) Ale řekla jsem si že takhle to sfouknu dohromady. /:D/ Vím že jsem dlouho nic nenapsala a je to třeba proto, že mám teď nějaké osobní problémy, u mámy není net a když jsem teď nastěhovaná u táty tak mám zaracha na noťas. (Prosím, neberte to tak, že jsem u táty kvůli netu.)
K slohovce/článku, říkejte tomu jak chcete.. Hrozně tam kecám. Píšu vám to proto, protože zrovna svým čtenářům nechci lhát a nepotřebuju se na svém blogu přetvařovat. Něco je pravda ale hodně věcí jsem si vymyslela protože jsem tam nechtěla psát o mých opravdových pocitech a tak jsem si trošičku vymýšlela. Třeba to že nemám depky je blbost a to že nevím proč jsem šťastná je taky blbost páč jsem se zamilovala. Ale to nemusí moje učitelka vědět ne?
Úplně šťastná taky nejsem, spíš jsem citově narušená. Takže si užijte můj neprofesionální článek.




Když jsme mladí, tak je pro nás každý pocit hodně významný. Každou bolístku, každou zamilovanost prožíváme do posledních sil. Každý drobný zádrhel v životě nám přijde jako konec světa. Někdo se s těmi pocity dokáže vyrovnat, ale jsou tu i ty citlivější dušičky které se dokáží i citově zhroutit. Často za to může nátlak okolí, hádky s blízkými lidmi či první láska. Ale každý to cítí trochu jinak. Nejhorší je že někteří to berou tak vážně a jsou na tom tak špatně že se třeba začnou sebepoškozovat nebo přemýšlí o sebevraždě. I já pár takových lidí znám. Původně jsem tu vůbec nechtěla rozebírat smutek, kterému se snažím ze všech sil vyhnout, protože kdo by chtěl být smutný?
Ale snad jako každý jsem i já měla (mám) své 'depkařské' nálady. Cítila jsem se na dně, bezcenná a zdálo se mi že mě na tomhle příšerném světě nikdo nepotřebuje. Se všemi okolo jsem se hádala a bylo mi hůř a hůř. Sledování depresivních filmů o drogách, sebepoškozování a poruchách příjmu potravy tomu moc nepomáhalo a smutná hudba mě stahovala více a více na dno.
Potom přišlo jaro. A to doslova. S jarním sluníčnem se i to mého života vrátilo trochu toho štěstí a radosti a po krátkém čase jsem na všechno to tmavé zapoměla. Ale jako se opakují roční období, opakují se i moje smutné chvíle. Hodně se snažím a doufám, že mě to letos mine.
Trochu se bojím. Bojím se, že spadnu zase zpátky, ale možná je tu něco, co mi to nedovolí. Už jenom hudba ve mě probouzí nepopsatelný pocit štěstí. Mám chuť tančit, zpívat si a smát se i přes to ponuré počasí. Jsem skoro pořád skvěle naladěná a mívám radost z každé maličkosti. Mám pár úžasných kamarádů kteří mě podporují a vnáší mi do života radost.
A i právě teď, když píšu, mám výbornou náladu, poslouchám svoji oblíbenou písničku a zdá se mi, že i když je noc, venku je zima, tak je svět takový hezčí. Nevím co je toho příčina a zatím to nehodlám zjišťovat. Jen si to chci užít. Tak na chvíli zapomeňme na starosti a trápení a jednoduše-buďme šťastní.

Na druhou stranu, tolik jsem nelhala. Přesně takhle jsem se cítila ve chvíli co jsem to psala. /:D/
Pokud jste to dočetli až sem tak vám gratuluji. /:D/ Děkuju moc za přečtení a napište mi do komentářů váš názor+ třeba nějaké téma, na které bych mohla příště napsat. :)
Mějte se krásně!
Nico

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie. Marie. | Web | 5. prosince 2014 v 21:57 | Reagovat

Je fajn, když člověk dokáže být prostě jen tak šťastný. :)
Já si teda ve slohovkách snažím nevymýšlet, pokud jde o mé pocity, je mi jedno, co si učitelka o tom pomyslí, ale když dám do toho všeho, tak to určitě nějak ovlivní i mou známku. :)

2 Nico Nico | Web | 6. prosince 2014 v 14:39 | Reagovat

[1]: Jde o to, že já už kvůli depkám měla pár problému jako třeba že učitelka chodila za moji mámou s tím že mám anorexii či co a pak to akorát všichni řešili. Nechtěla jsem zase abych řešila můj život protože to dělá i normálně a nemusím jí říkat vůbec nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama